Šťastné a vražedné

21. prosince 2017 v 17:08 | Scarlett |  Ze života
Do vánoc zbývají poslední tři dny a lidi kolem blázní. Nemyslím jen tu frontu na Pandoru, co jsem včera viděla na Chodově, ale celkově mi připadá, že je teď každý tak trochu mimo.

Asi tomu nepomáhá ani škola, všechny ty zápočtové testy, předtermíny zkoušek a resty. Všichni řeší jen to, aby se dostali do dalšího semestru, a párty v nedohlednu. Někdo to snáší líp, jiný hůř, ale v úterý jsme s Kim potkaly kluka, který byl tak trochu extrém.

Zrovna jsme nadávaly na to, že se nám nedaří se zápočtem a budeme muset na druhý pokus, protože to bylo šíleně těžké. Kobylku (spolubydlící od Kim) dokonce kvůli zápočtu nepustí na Erasmus… Vyšly jsme před kolej na žvárko a tam nás o oheň poprosil kluk, se kterým Kim párkrát pila.

Já ho viděla poprvé v životě, ale už od pohledu byl zvláštní. Nevím, jestli to bylo výrazem, očima nebo tím, že se zabalený v teplé zimní bundě strašně třásl. Prohodily jsme s ním pár frází vyloženě ze slušnosti, zeptaly se na Vánoce a na školu. Při otázce na školu úplně ztuhnul a přerušil nás: "Ani se neptejte!" A dál potahoval z cigarety a třásl se. Nebyl to třes ze zimy, ale vyloženě z nervů. Takhle moc jsem se netřásla ani před maturitou.
 

Příběh o tom, jak se nevyplatí šikanovat

12. prosince 2017 v 18:43 | Kimberly |  Ze života
Představte si situaci: Je pondělí, vstávala jsem v 5 hodin ráno, autobus od nás na Černý most mi jede v šest. Je to strašný, ale když nestihnu bus v neděli odpo, tak musím jet takhle brzo v pondělí, abych dorazila na cviko od 8:45. Čekám, je 6:06 a autobus nikde. Kromě mě je na zastávce jeden klučina, Zdeněk, kterého znám ze základky z prvního stupně, a pak ještě nějaká pičinka, Markéta se jmenovala, jak jsem se později dozvěděla.

Zdeněček je přistěhovalec z Prahy, takže mu u nás ve třídě nikdo neřekl jinak než "Pražák". Když mi bylo 10 a jemu 11, chodili jsme spolu do čtvrtý třídy, blbli spolu, škádlili se, no znáte to, prostě takový ty nevinný dětský hrátky. Pamatuju si, že se mi tenkrát hrozně líbil a já jsem to samozřejmě projevovala po svém. Místo toho, abych s ním šla ven nebo na zmrzlinu jako každá normální desetiletá holka (nebo co se v tom věku dělá?), tak já jsem vzala nůžky a o přestávce za ním přicupitala s tím, že mu ostříhám vlasy.

Co nás naučila vysoká škola

10. prosince 2017 v 17:22 | Scarlett |  Vejška
Zdravím.
Na vysoké jsme obě už nějaký ten pátek, tak nás napadlo sepsat takový odlehčený článek o tom, co nás vejška
naučila. Za těch pár semestrů už jsme posbíraly dost zkušeností jak přímo z univerzity, tak z kolejí, kde to prostě žije.

Doufáme, že se vysokoškoláci v některých bodech třeba najdete a středoškoláci, vy si můžete přečíst, co vás může jednou potkat…

1. Na zkoušku se dá naučit za jeden večer. Nedoporučujeme, ale opravdu to jde a můžete odejít s krásnou dvojkou.

2. Matematická videa na youtube vás můžou zachránit. Dejme tomu, že flákáte matiku, najednou je tu den zkoušky a vy zjišťujete, že jste na střední vlastně nebrali matice a v testu na ně budou dva příklady. Zachovejte chladnou hlavu, najděte si na youtube, jak se to vůbec počítá a odejděte od zkoušky s krásnou dvojkou…

3. Zkoušky jsou od toho, abyste to zkoušeli. Nemá cenu zbytečně hrotit, když nedáte zkoušku na poprvé nebo napodruhé. Máme kamarádky, které se už jen při té představě hroutily, a pak to samozřejmě díky stresu nedaly. Takže klid, zas o tolik nejde!
 


ALKOHOLOVÉ HRY #1

8. prosince 2017 v 12:00 | Scarlett |  Inspirace
Zdravím milé čtenáře,
dnes mám pro vás připravený článek, na který jsem se strašně těšila, až ho napíšu.

Miluju Alkoholové hry a jsem na ně expert! Vlastně umím víc picích her než her normálních, což je možná trochu ostuda. Každopádně, když se v úterý večer nudíte, taková pěkná hra k pivku se vždycky hodí a u kamarádů na kolejích skutečně sklízí úspěchy.

Proto vám sem budu přidávat články s jednotlivými hrami, ať máte inspiraci a můžete si během ponurých zimních večerů něco nového zahrát a pobavit se. Dnes jsem si pro vás připravila tři hry, které u nás v klubovně aktuálně nejvíc frčí. Snad to vysvětlím nějak smysluplně.

Hra: CHYŤ PRASE
Počet hráčů: 4 a více
Pomůcky: budete potřebovat dvě hrací kostky

Pravidla: Hráči si sednou do kroužku a dva, sedící proti sobě, si vezmou kostku (každý jednu). Na začátek je vhodné, aby mezi lidmi s kostkami seděl z každé strany alespoň jeden hráč bez kostky. Odstartuje se začátek hry a hráči s kostkou začnou házet. Hážou tolikrát za sebou, dokud jim nepadne jednička. Jakmile padne jednička, posouvají kostku hráčovi vedle (po směru hodinových ručiček). Jakmile se u jednoho člověka sejdou dvě kostky, chytil prase a musí pít.

Cíl hry: Hodit co nejrychleji jedničku, aby se kostka posunula dál. Když se u někoho sejdou obě kostky, prohrál.
Poznámka: Já osobně mám tuhle hru strašně ráda. Je vhodná na rozjezd, protože až tak často se u ní nepije. Dokonce je to trochu adrenalin, když už se k vám blíží druhá kostka a vy se zběsile snažíte hodit jedničku.


Jak se nikdo z nás nedočkal Sexu ve městě

6. prosince 2017 v 22:14 | Kimberly |  Ze života
Začalo to jako obvykle, nevinně. S mou kamarádkou Luxy, jsme jely do Palladium na malé nákupy. Tak jako vždy jsme se posilnily Strongbowem a namířily jsme si to rovnou do Tally Weijl. Po dvou hodinách (když už naše peněženky brečely) jsme si řekly, že by to pro dnešek mohlo stačit. Rozhodly jsme, že ještě předtím než pojedeme na kolej, zastavíme se v Albertu pro něco k véče.

Začala jsem si dělat srandu a prohlásila jsem: "Hej Luxy, nechceš někoho sbalit? Docela bych si dala sushi." Zasmály jsme se a šly jsme si koupit housku za 2,50,- a salám (takhle to dopadá pokaždé… rozšoupneme se a pak nám nezbývá nic jiného, než se tímto způsobem stravovat celý zbytek týdne). Když už jsme byly v tom Albertu, rozhodla jsem se koupit griotku a večer si jí dát s horkou vodou a citrónem a koukat při tom na Sex ve městě.

Plán to byl dokonalý. Když jsem stála tu šíleně dlouhou frontu u pokladny, v duchu jsem si říkala: "Bože, jak tady můžou zaměstnávat takový zpomalený smrkáče?! Bylo už tomu cucákovi vůbec 15?"
"Je nemožnej," dodala Luxy, jako by mi četla myšlenky. Když na mě přišla řada, zrzavej kluk s čelem plným akné (vypadal trochu jako ten malej klučina z reklamy na kečup) si řekl o peníze za Cosmopolitan a jídlo, a když jsem dodala: "Chtěla bych ještě zlatý Marlbora a griotku, prosím", ten prcek se mě zeptal, jestli mi bylo 18. V tu chvíli jsem vybuchla smíchy jako puberťačka a odpověděla: "A tobě bylo?" Hned na to jsem vítězoslavně vytáhla občanku a pobavila tím pána, který stál za námi (nevím, co to do mě vjelo, obvykle se snažím chovat normálně).

Slizkej týpek na praxích, aneb proč jsem nedostala zápočet

5. prosince 2017 v 19:26 | Kimberly |  Vejška
Jak jistě víte, součástí každého studia na vysoké škole, jsou i odborné praxe. Je obecně známo, že na vejšce s vámi nezachází tak, jako na střední. Nikdo vás nevodí za ručičku a neříká, co máte dělat. Jste dospělí a ve všem se musíte zorientovat sami. Na jednu stranu, je to fajn, ale má to i své nevýhody. Prostě už nejste děti a občas s vámi zacházejí hůř, než si zasloužíte.

Toto léto jsem se přihlásila na praxi na Tróje, ještě se svým kamarádem Ptáčkem a kamarádkou Blondýnou. Byli jsme taková pohodová parta a rychle jsme se sladili a čas nám utíkal. Představte si tu situaci: Je srpen, venku 40 stupňů a my dřeme ve sklenících a na poli! Práce mi nevadí, jsem zvyklá z domova, ale tohle byly trochu extrémní podmínky... Sedm hodin denně jsme pracovali zadarmo a chovali se k nám strašně.

Jak jsem fotila akty

30. listopadu 2017 v 17:49 | Kim |  Ze života
Vžijte se do mé situace: Jsem poprvé v cizím bytě na kraji Prahy. Majitele bytu jsem poznala přesně před sedmi dny v Univerzitním klubu na sklence vína. Majitelem je fotograf. A tenhle fotograf mi právě podává župan se slovy: "Svlékni si i spodní prádlo!" Možná někomu z Vás přijdu jako úplný magor, že do toho jdu a někdo z Vás si říká: "Ta je ale odvážná", ale musím přiznat, že i já jsem v hlavě měla jedinou myšlenku: "ZDRHEJ!" Ale neutekla jsem. Svůj lajf se snažím žít stylem, že žijeme len raz, ale co si budeme povídat, v tu chvíli jsem měla vážně nahnáno. Zhluboka jsem se nadechla a vypadlo ze mě: "Nebyla by sklenka vína?" Ale spíš jsem měla na mysli celou láhev. A právě takový zmatek mi koloval v hlavě, když jsem fotila akty...
(Jedna z prvních fotek, takže vám neukážu můj nervózní výraz...)

Nejspíš si říkáte, jak jsem se k tomu vůbec dostala.. To bylo takhle: Jeden úterní večer jsem měla sraz se Scarlett, plánovaly jsme jen posedět a popít víno. Ta si ale myslela, že se dokáže rozdvojit a být na dvou místech naráz, protože si domluvila sraz s dalšími lidmi a došlo jí to, až když jsem jí zavolala se slovy "Kde sakra vězíš?!" Vyděšená Scarlettzačala improvizovat, jako že to má všechno na háku jako obvykle a navrhla, že se všichni sejdeme na céčku (nášoblíbený Univerzitní klub) a dáme víno. Měla jsem sto chutí jí říct ať už si to někam píše, protože nezodpovědnost je její druhý jméno (asi jí k Vánocům pořídím diář). No co si budeme povídat, netěšila jsem se! Představovala jsem si dámskou jízdu,potom případně nějaký ten tanec na "kruháči" a neměla jsem chuť se seznamovat s dalšími lidmi, ale nakonec jsem šla..

KAMILE DEBILE aneb chci být víc než tvoje děvka

27. listopadu 2017 v 17:32 | Scarlett |  Špatné rande
Sedím před otevřeným poznámkovým blokem a snažím se vymyslet článek. Vždycky si svoje myšlenky sepisuju na papír a pak až do elektronické podoby. Na papíru psané ručně se mi zdají skutečnější… Mám chuť psát, velkou chuť, ale věci, co mě napadají, jsou všechny stejně depresivní a na jedno brdo. Tohle má být pozitivní, takže nemůžu psát články jako sarkastická potvora. Možná bych potřebovala sklenku vína… Dřív jsem si k psaní článků otevřela lahvinku a šlo mi to vskutku od srdíčka. Ale víno už nepiju a je pondělí dopoledne, takže…

Mám tolik nápadů, o čem psát, ale netuším, kde začít. Chci vám povyprávět o mé práci, přátelích, o škole… ale nejvíc ze všeho (tak jako každá single holka) teď řeším vztahy. Takže budu psát o vztazích.
Na vztahy jsem špatná, hodně špatná. Vlastně neznám nikoho horšího ani nikoho, kdo by se mi alespoň přibližoval. Neumím vyjadřovat city a opětovat lásku a zamilovávám se do těch nejhorších typů. Jednu takovou příhodu mám teď za sebou a jen mě usvědčila v tom, že chlapi jsou prostě jiný živočišný druh a nejde jim vidět do hlavy.

Jak to vlastně začalo?

10. listopadu 2017 v 13:45 | Kimberly & Scarlett |  Ze života
Nápad založit blog se v našich hlavičkách zrodil jednu deštivou středu. Po pár pivech a pizze jsme se vydaly na povinnou přednášku z ekonomiky, ale našim plánem bylo jen pípnou ISICem docházku, a pak to zakotvit někde v hospodě na horké griotce. Horká griotka je totiž v takovém počasí naprostá nutnost.
Už jsme vycházely ze dveří budovy, když zapípal mobil. Psal kamarád: "Posílá papír s docházkou…"

"Kurva!" byla přirozeně první reakce. Hodně neochotně jsme se vrátily do přednáškového sálu.
Z tří set studentů, kteří mají Eko, tu sedělo tak třicet a my jak dvě krávy mezi nimi. Čekalo nás devadesát minut poslouchání věcí jako, že anuita je pravidelně se opakující platba ve stejném časovém okamžiku a ve stejné výši… což pro nás jako přírodovědce je naprostá šílenost… Hlavou se nám honily nejrůznější myšlenky.


To tu vážně budeme do konce?
Mám chuť na tu griotku…
… ani jsme nestihly žvárko…
Viděl už ten kluk moje instastories?

Ale nic z toho jsme nahlas nevyslovily. Místo toho se Scarlett otočila na Kimberly a povídá. "Kim, asi si založím blog."
"Hej, já nad tím taky přemýšlela! Nedávno jsem to říkala Karlovi, že jo Karle," a dloubla loktem našeho kamaráda do žeber.
"Tak nezaložíme něco spolu? Docela se teď v našich životech dějou věci, takže by i bylo o čem psát..."
A bylo to. O jeden den a jednu ošklivou kocovinu později byly Alkoholky na světě.


Jak jsme založily blog už víte a bylo by vhodné napsat takhle na úvod něco o nás. Jsme dvě dvacetileté holčiny a už druhým rokem studujeme jednu pražskou univerzitu.

Kimberly... Na první pohled namyšlená mrcha s iPhonem, Pandorou, Guesskou a Marlborkem v ruce, když ji ale poznáš zjistíš, že není zas taková píča ale v pohodě holka, která si ze sebe umí udělat legraci. Je pro každou srandu a vrhá se do všeho po hlavě. Chodí s jedním šéfkuchařem a krom toho, že je takový kavárenský a barový povaleč, chodí na zumbu a trénuje box s jedním fešákem, aby spálila ty litry vypitého vína. V budoucnu chce být letuškou a prožít vzrušující dobrodružství. To je prostě ona..

Scarlett je pivařka a holka z venkova. Miluje zvířata víc než lidi a sama neví, co chce. Pořád se zamilovává do špatných kluků a doufá, že jednou najde svého Pana Božského. Umí hodně alkoholových her, ráda míchá drinky, má příšerný slovník a dělá ještě horší vtipy. Miluje psaní a "až bude velká" bude spisovatelkou.

A jak zatím proplouváme životem?
Když bylo Scarlett 15, děda její kamarádky jim kladl na srdce: "Holky, hlavně si užívejte! Nevažte se, užívejte života. Já kdybych se mohl vrátit zpátky, já bych si mnohem víc užíval…" Staří lidé jsou přece moudří a měli by se jejich zkušené rady poslouchat, ne?
Tak se snažíme co nejvíc bavit. Nevynecháme žádnou akci, a když se nikde nic neděje, spácháme aspoň chodbovici na kolejích. Máme tu partu, o které se vám budeme zmiňovat, máme svoje lásky, skutečné i platonické, které nám motají hlavu. Prostě žijeme studentský život na plno, jsme všude a vždycky jsme slyšet… A tak to má prostě být.

O tomhle všem náš blog bude. Budeme sem sepisovat naše zážitky, špatná rande, která proběhla, sepíšeme vám nějaké inspirační tipy a triky, alkohry a oblíbené drinky. A v neposlední řadě to vezmeme trochu zodpovědně a seriozně a podělíme se s vámi o to, jaké to na vejšce skutečně je.

Kam dál