Prosinec 2017

Šťastné a vražedné

21. prosince 2017 v 17:08 | Scarlett |  Ze života
Do vánoc zbývají poslední tři dny a lidi kolem blázní. Nemyslím jen tu frontu na Pandoru, co jsem včera viděla na Chodově, ale celkově mi připadá, že je teď každý tak trochu mimo.

Asi tomu nepomáhá ani škola, všechny ty zápočtové testy, předtermíny zkoušek a resty. Všichni řeší jen to, aby se dostali do dalšího semestru, a párty v nedohlednu. Někdo to snáší líp, jiný hůř, ale v úterý jsme s Kim potkaly kluka, který byl tak trochu extrém.

Zrovna jsme nadávaly na to, že se nám nedaří se zápočtem a budeme muset na druhý pokus, protože to bylo šíleně těžké. Kobylku (spolubydlící od Kim) dokonce kvůli zápočtu nepustí na Erasmus… Vyšly jsme před kolej na žvárko a tam nás o oheň poprosil kluk, se kterým Kim párkrát pila.

Já ho viděla poprvé v životě, ale už od pohledu byl zvláštní. Nevím, jestli to bylo výrazem, očima nebo tím, že se zabalený v teplé zimní bundě strašně třásl. Prohodily jsme s ním pár frází vyloženě ze slušnosti, zeptaly se na Vánoce a na školu. Při otázce na školu úplně ztuhnul a přerušil nás: "Ani se neptejte!" A dál potahoval z cigarety a třásl se. Nebyl to třes ze zimy, ale vyloženě z nervů. Takhle moc jsem se netřásla ani před maturitou.

Příběh o tom, jak se nevyplatí šikanovat

12. prosince 2017 v 18:43 | Kimberly |  Ze života
Představte si situaci: Je pondělí, vstávala jsem v 5 hodin ráno, autobus od nás na Černý most mi jede v šest. Je to strašný, ale když nestihnu bus v neděli odpo, tak musím jet takhle brzo v pondělí, abych dorazila na cviko od 8:45. Čekám, je 6:06 a autobus nikde. Kromě mě je na zastávce jeden klučina, Zdeněk, kterého znám ze základky z prvního stupně, a pak ještě nějaká pičinka, Markéta se jmenovala, jak jsem se později dozvěděla.

Zdeněček je přistěhovalec z Prahy, takže mu u nás ve třídě nikdo neřekl jinak než "Pražák". Když mi bylo 10 a jemu 11, chodili jsme spolu do čtvrtý třídy, blbli spolu, škádlili se, no znáte to, prostě takový ty nevinný dětský hrátky. Pamatuju si, že se mi tenkrát hrozně líbil a já jsem to samozřejmě projevovala po svém. Místo toho, abych s ním šla ven nebo na zmrzlinu jako každá normální desetiletá holka (nebo co se v tom věku dělá?), tak já jsem vzala nůžky a o přestávce za ním přicupitala s tím, že mu ostříhám vlasy.

Co nás naučila vysoká škola

10. prosince 2017 v 17:22 | Scarlett |  Vejška
Zdravím.
Na vysoké jsme obě už nějaký ten pátek, tak nás napadlo sepsat takový odlehčený článek o tom, co nás vejška
naučila. Za těch pár semestrů už jsme posbíraly dost zkušeností jak přímo z univerzity, tak z kolejí, kde to prostě žije.

Doufáme, že se vysokoškoláci v některých bodech třeba najdete a středoškoláci, vy si můžete přečíst, co vás může jednou potkat…

1. Na zkoušku se dá naučit za jeden večer. Nedoporučujeme, ale opravdu to jde a můžete odejít s krásnou dvojkou.

2. Matematická videa na youtube vás můžou zachránit. Dejme tomu, že flákáte matiku, najednou je tu den zkoušky a vy zjišťujete, že jste na střední vlastně nebrali matice a v testu na ně budou dva příklady. Zachovejte chladnou hlavu, najděte si na youtube, jak se to vůbec počítá a odejděte od zkoušky s krásnou dvojkou…

3. Zkoušky jsou od toho, abyste to zkoušeli. Nemá cenu zbytečně hrotit, když nedáte zkoušku na poprvé nebo napodruhé. Máme kamarádky, které se už jen při té představě hroutily, a pak to samozřejmě díky stresu nedaly. Takže klid, zas o tolik nejde!

ALKOHOLOVÉ HRY #1

8. prosince 2017 v 12:00 | Scarlett |  Inspirace
Zdravím milé čtenáře,
dnes mám pro vás připravený článek, na který jsem se strašně těšila, až ho napíšu.

Miluju Alkoholové hry a jsem na ně expert! Vlastně umím víc picích her než her normálních, což je možná trochu ostuda. Každopádně, když se v úterý večer nudíte, taková pěkná hra k pivku se vždycky hodí a u kamarádů na kolejích skutečně sklízí úspěchy.

Proto vám sem budu přidávat články s jednotlivými hrami, ať máte inspiraci a můžete si během ponurých zimních večerů něco nového zahrát a pobavit se. Dnes jsem si pro vás připravila tři hry, které u nás v klubovně aktuálně nejvíc frčí. Snad to vysvětlím nějak smysluplně.

Hra: CHYŤ PRASE
Počet hráčů: 4 a více
Pomůcky: budete potřebovat dvě hrací kostky

Pravidla: Hráči si sednou do kroužku a dva, sedící proti sobě, si vezmou kostku (každý jednu). Na začátek je vhodné, aby mezi lidmi s kostkami seděl z každé strany alespoň jeden hráč bez kostky. Odstartuje se začátek hry a hráči s kostkou začnou házet. Hážou tolikrát za sebou, dokud jim nepadne jednička. Jakmile padne jednička, posouvají kostku hráčovi vedle (po směru hodinových ručiček). Jakmile se u jednoho člověka sejdou dvě kostky, chytil prase a musí pít.

Cíl hry: Hodit co nejrychleji jedničku, aby se kostka posunula dál. Když se u někoho sejdou obě kostky, prohrál.
Poznámka: Já osobně mám tuhle hru strašně ráda. Je vhodná na rozjezd, protože až tak často se u ní nepije. Dokonce je to trochu adrenalin, když už se k vám blíží druhá kostka a vy se zběsile snažíte hodit jedničku.


Jak se nikdo z nás nedočkal Sexu ve městě

6. prosince 2017 v 22:14 | Kimberly |  Ze života
Začalo to jako obvykle, nevinně. S mou kamarádkou Luxy, jsme jely do Palladium na malé nákupy. Tak jako vždy jsme se posilnily Strongbowem a namířily jsme si to rovnou do Tally Weijl. Po dvou hodinách (když už naše peněženky brečely) jsme si řekly, že by to pro dnešek mohlo stačit. Rozhodly jsme, že ještě předtím než pojedeme na kolej, zastavíme se v Albertu pro něco k véče.

Začala jsem si dělat srandu a prohlásila jsem: "Hej Luxy, nechceš někoho sbalit? Docela bych si dala sushi." Zasmály jsme se a šly jsme si koupit housku za 2,50,- a salám (takhle to dopadá pokaždé… rozšoupneme se a pak nám nezbývá nic jiného, než se tímto způsobem stravovat celý zbytek týdne). Když už jsme byly v tom Albertu, rozhodla jsem se koupit griotku a večer si jí dát s horkou vodou a citrónem a koukat při tom na Sex ve městě.

Plán to byl dokonalý. Když jsem stála tu šíleně dlouhou frontu u pokladny, v duchu jsem si říkala: "Bože, jak tady můžou zaměstnávat takový zpomalený smrkáče?! Bylo už tomu cucákovi vůbec 15?"
"Je nemožnej," dodala Luxy, jako by mi četla myšlenky. Když na mě přišla řada, zrzavej kluk s čelem plným akné (vypadal trochu jako ten malej klučina z reklamy na kečup) si řekl o peníze za Cosmopolitan a jídlo, a když jsem dodala: "Chtěla bych ještě zlatý Marlbora a griotku, prosím", ten prcek se mě zeptal, jestli mi bylo 18. V tu chvíli jsem vybuchla smíchy jako puberťačka a odpověděla: "A tobě bylo?" Hned na to jsem vítězoslavně vytáhla občanku a pobavila tím pána, který stál za námi (nevím, co to do mě vjelo, obvykle se snažím chovat normálně).

Slizkej týpek na praxích, aneb proč jsem nedostala zápočet

5. prosince 2017 v 19:26 | Kimberly |  Vejška
Jak jistě víte, součástí každého studia na vysoké škole, jsou i odborné praxe. Je obecně známo, že na vejšce s vámi nezachází tak, jako na střední. Nikdo vás nevodí za ručičku a neříká, co máte dělat. Jste dospělí a ve všem se musíte zorientovat sami. Na jednu stranu, je to fajn, ale má to i své nevýhody. Prostě už nejste děti a občas s vámi zacházejí hůř, než si zasloužíte.

Toto léto jsem se přihlásila na praxi na Tróje, ještě se svým kamarádem Ptáčkem a kamarádkou Blondýnou. Byli jsme taková pohodová parta a rychle jsme se sladili a čas nám utíkal. Představte si tu situaci: Je srpen, venku 40 stupňů a my dřeme ve sklenících a na poli! Práce mi nevadí, jsem zvyklá z domova, ale tohle byly trochu extrémní podmínky... Sedm hodin denně jsme pracovali zadarmo a chovali se k nám strašně.