Příběh o tom, jak se nevyplatí šikanovat

12. prosince 2017 v 18:43 | Kimberly |  Ze života
Představte si situaci: Je pondělí, vstávala jsem v 5 hodin ráno, autobus od nás na Černý most mi jede v šest. Je to strašný, ale když nestihnu bus v neděli odpo, tak musím jet takhle brzo v pondělí, abych dorazila na cviko od 8:45. Čekám, je 6:06 a autobus nikde. Kromě mě je na zastávce jeden klučina, Zdeněk, kterého znám ze základky z prvního stupně, a pak ještě nějaká pičinka, Markéta se jmenovala, jak jsem se později dozvěděla.

Zdeněček je přistěhovalec z Prahy, takže mu u nás ve třídě nikdo neřekl jinak než "Pražák". Když mi bylo 10 a jemu 11, chodili jsme spolu do čtvrtý třídy, blbli spolu, škádlili se, no znáte to, prostě takový ty nevinný dětský hrátky. Pamatuju si, že se mi tenkrát hrozně líbil a já jsem to samozřejmě projevovala po svém. Místo toho, abych s ním šla ven nebo na zmrzlinu jako každá normální desetiletá holka (nebo co se v tom věku dělá?), tak já jsem vzala nůžky a o přestávce za ním přicupitala s tím, že mu ostříhám vlasy.

Asi jsem s těma nůžkama v ruce vypadala odhodlaně, dodnes si totiž vybavuju jeho vyděšený výraz. Kolem nás se vytvořil hlouček dětí, které fandily spíš mně než jemu. Dokonce se uzavíraly i nějaké ty sázky, že to Kim "Pražákovi" nandá. A tak jsem neváhala a šmikla. Zdeněček okamžitě vyběhl ze třídy na chodbu a rozbrečel se. Myslím, že za zády ještě slyšel ty posměšky dětí a vítězoslavné: "Jooo, vyhrál jsem kyselý lízátko héč héč…"

Snad mě aspoň trochu omlouvá fakt, že mi bylo deset a vlastně jsem to svým způsobem nemyslela špatně. Jen jsem chtěla, aby si mě všimnul, no a co si budeme povídat, docela se mi to povedlo. V tý době mě asi nenapadl žádný lepší způsob, jak sbalit kluka. Nevím, jestli bych s tímhle ve dvaceti uspěla (víme přece, kolik času tráví ráno chlapci před zrcadlem s gelem v ruce). Ale na druhou stranu, holky teď pro zaujetí kluka dělají mnohem zoufalejší věci, takže zlaté nůžky…

Dětství Zdeněčka bylo nejspíš dosti traumatizující a to nejenom kvůli Kim kadeřnici. Jak už jsem psala, děti na něj volaly "Pražák" a padaly taky poznámky typu "Zdeněček láčkuje". Ano, v tý době neuměl říct R, i když to mu zůstalo dodnes.
Abych to dopověděla... Tenkrát před deseti lety si Zdeněček postěžoval svému tatínkovi, a ten pak přišel před školu a tam vytáhl nůžky na mě. (S postupem času si říkám, že za to můžu bejt ráda, mohl taky vytáhnout něco jinýho, aby mě postrašil… :DD)

Každopádně od té doby jsem Zdeněčka nechala být a takhle skončila (stejně tak rychle jako začala) moje první životní love story. Už jsem se s ním nebavila. A když jsme se sem tam potkali, maximálně jsme se pozdravili a někdy ani to ne. Myslím, že ho to tenkrát muselo poznamenat, protože si to pamatuje dodnes.

Vraťme se zase k tomu pondělí. Byla jsem teda ráno na zastávce se Zdeněčkem a nějakou holkou. Tentokrát jsem ho pozdravila a šla jsem si stoupnout na čekačku. Uběhlo pět minut, autobus nikde... 10 minut, autobus pořáááád nikde... po dvaceti minutách a dvou vykouřených cigaretách se už Zdeněček rozčílil a otočil to zpátky, směrem domů.
Škodolibě jsem se usmála a pomyslela si: "Hahaha, autobus za chvíli přijede a ten hňup šel pryč. No já si tady počkám, každou chvíli to pojede".

Po půl hodině marného čekání, kdy jsem tam stála jen já s tou holkou, najednou přijíždí nová, nablýskaná, vymazlená oktávka a přibržďuje. Okénko se stahuje dolů, no a kdo tam sedí? Zdeněček! V duchu jsem se zaradovala a říkala si: "Jeee, ten je hodnej! On mě vezme do Prahy! Ještě že jsem ho dnes ráno pozdravila!"

Už jsem se chtěla rozeběhnout k autu, když promluvil: "Markéto, nastup si. Svezu tě do Prahy!" V tu chvíli mě úplně zamrazilo a krev mi ztuhla v žilách! Zatímco se oktávka rozjížděla, já jsem žasla, co se to vlastně stalo. On to určitě udělal naschvál! Proč já kráva jsem ho zdravila? A proč vzal tu pipinu Markétu místo mě? Neměl snad v autě dost místa? To určitě, aby mě naštval! Aby mi vrátil ten chomáč vlasů z před deseti lety!

A tak jsem tam takhle sama stála ještě dalších deset minut. Byla mi zima, měla jsem hlad a cítila se nechtěná. Jako to malé štěně po Vánocích, které dají rodiče do krabice před útulek, když už ho jejich rozmazlenej fakan nechce. Přišla jsem si bezradná a měla šílenou chuť na cigaretu. Měla jsem toho čekání plné zuby, sralo mě, že nestíhám školu, a chtěla jsem si sednout na studenej obrubník a vzteky i stresem začít brečet. Blbej autobus dorazil po 40 minutách.

Jako by nestačilo, že bylo pondělí ráno, do víkendu daleko, zima a mě se nedařilo, korunku tomu nasadil pan řidič. Slušně jsem se ho zeptala, jestli mi dá nějakou zpožděnku, kvůli povinné docházce na cvika. Zasyčel na mě jenom: "To není můj problém! Zařiďte si to, jak chcete!" A odmítal se se mnou dál bavit. Prostě debil.

Místo radosti, že už jsem v teple autobusu, mnou cloumal vztek a napadaly mě myšlenky typu: "Podat, či nepodat žalobu na městskou autobusovou dopravu, kvůli způsobení zdravotní újmy slečny Kim, v důsledku čtyřiceti minutového čekání na autobus, při pocitové teplotě šest stupňů pod bodem mrazu a nevhodného drzého chování řidiče vozidla?"

Do školy jsem to stihla jen tak tak, ale stihla. Na koleji mě pak zahřál karamelový čaj, vyloupla jsem si Kinder čokoládku z adventního kalendáře a rozhodla jsem se žalobu nepodat.

No a jaké z toho plyne ponaučení tentokrát? Nešikanovat. Čas už zpátky nevrátím a vím, že mi to patří. Takže můžu přemýšlet, co kdybych se jako malá chovala jinak a projevila svou náklonost milejším způsobem? Mohla jsem teď třeba jet do Prahy s mým potenciálním přítelem. Ale už s tím nic nenadělám. Dnes jsem si zklamaně uvědomila, že mezi mnou a Zdeněčkem už nikdy v budoucnu žádná big love nebude.

Maximálně (když budu chtít být svině) mu tu jeho novou oktávku obtáhnu klíčem, aby věděl, že kdo není semnou, je proti mně.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. prosince 2017 v 19:27 | Reagovat

Jde vidět že Zdeneček nezapomíná...

2 theblacksunset theblacksunset | 13. prosince 2017 v 7:59 | Reagovat

Teeda holky. Narazila jsem na Váš blog teprve dnes. Ale už teď vím, že vás budu číst pravidelně. Jste skvělé! ;-)

3 philosoraptorka philosoraptorka | Web | 13. prosince 2017 v 13:52 | Reagovat

Krásný článek s dobrou pointou. Jen tak dál.

4 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 14. prosince 2017 v 9:43 | Reagovat

Poslední věta a obrázek nejvíc pobavily :D :D ty obrázky si tvoříte sami? :) jestli jo tak klobouk dolů!

5 Scarlett Scarlett | Web | 14. prosince 2017 v 9:51 | Reagovat

[4]: děkujeme za pochvalu :) obrázky jsou z aplikace Bitmoji, kde jsme si vytvořily nám podobné avatary :D

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. prosince 2017 v 23:49 | Reagovat

Moc hezká a vtipná historka a blog celkově takový osvěžující... :-)

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. prosince 2017 v 9:13 | Reagovat

Zajímavý blog, stejně jako theblacksunset na vás narážím úplně poprvé.
Šikana se nevyplácí, to je jasné :)
I když, já bych to na tvém místě zkusila, balit kluky nůžkama, i když by se to asi nevyplatilo, jak píšeš, když tráví hodiny před zrcadlem. :-D Ale byla by aspoň sranda.

8 Dominátor Dominátor | Web | 19. prosince 2017 v 9:52 | Reagovat

no je to proto aby naše děti nedopadly jako Chester benigton z linkin park :-D  :-D  :-D

9 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 19. prosince 2017 v 10:07 | Reagovat

:-) určitě sem ještě zavítám.

10 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. prosince 2017 v 10:19 | Reagovat

Velká gratulace k titulce, jste tam právem... :-)

11 outcry outcry | Web | 19. prosince 2017 v 11:22 | Reagovat

Taky vzdycky smyslim nad zalobami na MHD! Svine hnusny. Ja jsem uz tolikrat prisla na zastavku driv a autobus byl davno v tahu nebo mi ujel pred nosem nebo nejel vubec .. Kazdopadne Zdenda to je jina liga, ze chtel jet busem av garazi mu stala Octavka. Buhvi, jestli to na tebe nenaraficil. Pozval si tam Marketu, podplatil autobusaka, aby se opozdil a tebe ztrapnil :D

12 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. prosince 2017 v 11:47 | Reagovat

jak to že jsem na tento blog nenarazila dřív:-)

dobrá historka, moc zajímavý blog!

13 Miki Miki | 19. prosince 2017 v 19:27 | Reagovat

Dobře ti tak. Takovéhle parchanty je třískat málo. Taky mi bylo deset, ale v životě by mě nenapadlo někomu ublížit, nebo se někomu posmívat. Tleskám Zdeněčkovi, doufám, že ti to ještě hodněkrát natře na podobný styl :D

14 Lúmenn Lúmenn | Web | 20. prosince 2017 v 10:03 | Reagovat

Já jsem svoji první dětskou lásku (ve školce) balila tak, že jsem onoho chlapečka vždycky shodila na zem, sedla si na něj a nutila ho, aby mi dal pusinku. Nakonec z toho měl takové trauma, že nechtěl chodit do školky kvůli tomu, že ho "jedna holčička bije". Dětské lásky jsou prostě někdy trošku drastické no :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama