Únor 2018

Proč se z mladé pohodářky stane stará semetrika?

25. února 2018 v 13:07 | Scarlett |  Ze života
Zamysleli jste se někdy nad těmi pitomými vtípky, které starší generace sdílejí na facebooku nebo které slýcháváte v hospodách? Mám na mysli vtípky o tom "jaká je moje stará semetrika, furie, megera, Xantipa…". Připomíná mi to našeho fyzikáře z gymplu, který nám nadával za to, že se nepřezouváme. On sám se prý musel doma přezouvat už u branky, jinak ho manželka nutila vytírat celý barák.

Je to úsměvné a celé to vnímáme jaksi s nadsázkou, ale ono na tom něco bude. Proč by se ze všech těch mladých pohodových, hodných holek takové potvory vůbec staly? Teď se nechci nikoho nějak dotknout, ale po dlouhých úvahách jsem dospěla k názoru, že za to můžou chlapi. Jen si vyslechněte moje argumenty, než mě obviníte, že jsem blbka, co nedokáže uznat svou chybu a všechno svádí na chlapy.


Láska vyrytá inkoustem do kůže

13. února 2018 v 23:21 | Kimberly |  Ze života
Bylo mi čerstvě osmnáct. Byla jsem poblázněná do jednoho kluka, Patrika. Byl to takový typický fuckboy. Střídal jednu holku za druhou, na žádnou nebral ohledy a lámal srdce na potkání. Holky po něm slintaly a otáčely se za ním na ulici a on si to náramně užíval. Nechtěl se vázat, nechtěl žádný vážný vztah. Každá holka to o něm věděla, že je děvkař. S každou sexy kočkou se jen vyspal a potom už nezavolal. Ale každá tajně doufala, že zrovna ona bude ta výjimečná do který se zamiluje a on už nebude chtít žádnou jinou. Mezi ty holky jsem patřila i já. A právě kvůli němu jsem se nechala potetovat.



Bylo to takhle… Patrika jsem poznala v noci na pouťi. Přijela jsem tam s kámoškama a vzhledem k tomu, že jsme po cestě stihly vypít tři láhve Avanti, byly jsme pěkně zlískaný. Když jsme dorazily na pouť, náš kamarád nás seznámil s ostatními… Hned jsem si všimla toho blonďáka s modrýma očima a té jeho kérky na předloktí. Připadalo mi to tak zatraceně sexy… Ano, byl to TEN Patrik. A co na té pouti vlastně dělal? Byl to světský, no prostě kolotočář. Nevím, jestli znáte tyhle ty typy, ale jsou to kluci, kteří si o sobě myslí vážně hodně, jezdí bávem nebo meďákem a nosí Gucci hadry. Chovají se jako by jim patřil celý svět, přitom jim patří jenom malé městečko zábavy.

Kunda vládne světu

12. února 2018 v 22:02 | Kimberly |  Ze života
Nejlepší přítel, člověk, kterému se svěříš ze všech svých trápení. Člověk, kterému se vypovídáš a víš, že to nikomu neprozradí. Dokáže tě utěšit, poradit a povzbudit. Dá ti tu energii, obejme tě, a ty v ten moment cítíš, že na to všechno nejsi sama… Ten okamžik, když si spolu sednete v půl jedné ráno na schodech na kolejích, s láhví vína a ty mu vyprávíš všechno, co ti leží na srdci a snažíš se u toho nerozbrečet. Takové přátelství mezi holkou s klukem je vzácné. Ale to jsem pochopila, až když jsem o svého kamaráda do deště přišla…
Bylo to takhle…


Mezi mnou a mým kamarádem Karlem se objevila holka. A jak se říká, "když nevíš o co jde, tak jde o peníze… nebo o ženu". V tomhle případě šlo o ženu, nebo jak chcete holku jménem Marika. S Karlem se přátelím (nebo spíš přátelila?) už druhým rokem, a stejně tak dlouho trvá i jeho poblouznění k Marice (prosím neplést s láskou). To jsem věděla už od začátku, ale netušila jsem, jak moc vážný to bude...


The End of the F***ing World

6. února 2018 v 19:41 | Scarlett |  Inspirace
Jakožto seriáloholik přicházím s trochu netradičním článkem na tomhle blogu. Přece jenom už je konec zkouškového, většina si užívá poslední týden volna, než začne nový semestr. A pokud je u vás taky taková zima jako tady, není lepší aktivita, než zalést si pod peřinu a pustit si kvalitní seriál. O tomhle seriálu jsem četla na zahraničních webech už takový dva týdny zpátky a měla jsem v plánu ho zkouknout, ale nemohla jsem se k tomu dokopat. Všude byla miliarda skvělých hodnocení, ale já pochybovala, že se mi seriál bude líbit

Zvrat nastal minulou sobotu, kdy jsme seděli na plese u baru, a přišel kamarád. Možná spíš známej než kamarád, ale prostě kluk s naprosto dokonalým vkusem na filmy a seriály. Byl nakalenej, ale hned mě poznal a povídá: "Scarlett, až nebudu tak ožralej, tak ti napíšu a doporučím ti super seriál!"
Ušklíbla jsem se a zvedla jedno obočí: "The End of the F***ing World?" zkusila jsem si namátkou tipnout.
Klučina vykulil oči. "Jak to víš?" - "Jsem vědma!" A to mě donutilo se na seriál podívat…

Ale proč byste mu měli dát šanci i vy? Mám pro vás tři důvody:

Co se má stát, stane se…

5. února 2018 v 11:28 | Scarlett |  Ze života
Věřím v osud. Věřím, že to, co se má stát, se taky stane. Věřím, že se nic neděje bezdůvodně a pokud budu do vesmíru vysílat pozitivní energii a dělat dobré skutky, vesmír mi to vrátí. Nemyslím teď víru a nějaké konkrétní náboženství, kterým se spíše straním… Tohle je spíš jako v seriálu Jmenuju se Earl nebo jako příběh Teda v Jak jsem poznal vaši matku.

Každý jsme si v životě něčím prošli. Některé cesty byli rovné, jiné trnité a plné překážek. Hodně krát jsme se spálili, špatně se zamilovali, překonávali psychické problémy, měli to těžké doma, ve škole, v práci nebo měli třeba vztah s člověkem, který na vás byl zlý… I když jste se v tu chvíli cítili naprosto v prdeli a přemýšleli o hodně ošklivých věcech, všechno tohle špatné z vás udělalo toho člověka, kterým jste teď. Toho člověka, který se nad to povznesl a je teď lepší.

I když jste třeba v životě pár lidí ztratili, někteří vás odřízli ze svého života nebo se z nich prostě stali obyčejní fuckboyové, všechna tahle zklamání měla svůj důvod. Protože vám otevřela oči a přivedla vás k tomu jednomu okamžiku, který se prostě měl stát. Mám teď na mysli nalezení vašeho Pana Božského (Promiň, Carrie, ale musím si tohle označení půjčit.)