Únor 2018

Láska vyrytá inkoustem do kůže

13. února 2018 v 23:21 | Kimberly |  Ze života
Bylo mi čerstvě osmnáct. Byla jsem poblázněná do jednoho kluka, Patrika. Byl to takový typický fuckboy. Střídal jednu holku za druhou, na žádnou nebral ohledy a lámal srdce na potkání. Holky po něm slintaly a otáčely se za ním na ulici a on si to náramně užíval. Nechtěl se vázat, nechtěl žádný vážný vztah. Každá holka to o něm věděla, že je děvkař. S každou sexy kočkou se jen vyspal a potom už nezavolal. Ale každá tajně doufala, že zrovna ona bude ta výjimečná do který se zamiluje a on už nebude chtít žádnou jinou. Mezi ty holky jsem patřila i já. A právě kvůli němu jsem se nechala potetovat.



Bylo to takhle… Patrika jsem poznala v noci na pouťi. Přijela jsem tam s kámoškama a vzhledem k tomu, že jsme po cestě stihly vypít tři láhve Avanti, byly jsme pěkně zlískaný. Když jsme dorazily na pouť, náš kamarád nás seznámil s ostatními… Hned jsem si všimla toho blonďáka s modrýma očima a té jeho kérky na předloktí. Připadalo mi to tak zatraceně sexy… Ano, byl to TEN Patrik. A co na té pouti vlastně dělal? Byl to světský, no prostě kolotočář. Nevím, jestli znáte tyhle ty typy, ale jsou to kluci, kteří si o sobě myslí vážně hodně, jezdí bávem nebo meďákem a nosí Gucci hadry. Chovají se jako by jim patřil celý svět, přitom jim patří jenom malé městečko zábavy.

Kunda vládne světu

12. února 2018 v 22:02 | Kimberly |  Ze života
Nejlepší přítel, člověk, kterému se svěříš ze všech svých trápení. Člověk, kterému se vypovídáš a víš, že to nikomu neprozradí. Dokáže tě utěšit, poradit a povzbudit. Dá ti tu energii, obejme tě, a ty v ten moment cítíš, že na to všechno nejsi sama… Ten okamžik, když si spolu sednete v půl jedné ráno na schodech na kolejích, s láhví vína a ty mu vyprávíš všechno, co ti leží na srdci a snažíš se u toho nerozbrečet. Takové přátelství mezi holkou s klukem je vzácné. Ale to jsem pochopila, až když jsem o svého kamaráda do deště přišla…
Bylo to takhle…


Mezi mnou a mým kamarádem Karlem se objevila holka. A jak se říká, "když nevíš o co jde, tak jde o peníze… nebo o ženu". V tomhle případě šlo o ženu, nebo jak chcete holku jménem Marika. S Karlem se přátelím (nebo spíš přátelila?) už druhým rokem, a stejně tak dlouho trvá i jeho poblouznění k Marice (prosím neplést s láskou). To jsem věděla už od začátku, ale netušila jsem, jak moc vážný to bude...


The End of the F***ing World

6. února 2018 v 19:41 | Scarlett |  Inspirace
Jakožto seriáloholik přicházím s trochu netradičním článkem na tomhle blogu. Přece jenom už je konec zkouškového, většina si užívá poslední týden volna, než začne nový semestr. A pokud je u vás taky taková zima jako tady, není lepší aktivita, než zalést si pod peřinu a pustit si kvalitní seriál. O tomhle seriálu jsem četla na zahraničních webech už takový dva týdny zpátky a měla jsem v plánu ho zkouknout, ale nemohla jsem se k tomu dokopat. Všude byla miliarda skvělých hodnocení, ale já pochybovala, že se mi seriál bude líbit

Zvrat nastal minulou sobotu, kdy jsme seděli na plese u baru, a přišel kamarád. Možná spíš známej než kamarád, ale prostě kluk s naprosto dokonalým vkusem na filmy a seriály. Byl nakalenej, ale hned mě poznal a povídá: "Scarlett, až nebudu tak ožralej, tak ti napíšu a doporučím ti super seriál!"
Ušklíbla jsem se a zvedla jedno obočí: "The End of the F***ing World?" zkusila jsem si namátkou tipnout.
Klučina vykulil oči. "Jak to víš?" - "Jsem vědma!" A to mě donutilo se na seriál podívat…

Ale proč byste mu měli dát šanci i vy? Mám pro vás tři důvody:

Co se má stát, stane se…

5. února 2018 v 11:28 | Scarlett |  Ze života
Věřím v osud. Věřím, že to, co se má stát, se taky stane. Věřím, že se nic neděje bezdůvodně a pokud budu do vesmíru vysílat pozitivní energii a dělat dobré skutky, vesmír mi to vrátí. Nemyslím teď víru a nějaké konkrétní náboženství, kterým se spíše straním… Tohle je spíš jako v seriálu Jmenuju se Earl nebo jako příběh Teda v Jak jsem poznal vaši matku.

Každý jsme si v životě něčím prošli. Některé cesty byli rovné, jiné trnité a plné překážek. Hodně krát jsme se spálili, špatně se zamilovali, překonávali psychické problémy, měli to těžké doma, ve škole, v práci nebo měli třeba vztah s člověkem, který na vás byl zlý… I když jste se v tu chvíli cítili naprosto v prdeli a přemýšleli o hodně ošklivých věcech, všechno tohle špatné z vás udělalo toho člověka, kterým jste teď. Toho člověka, který se nad to povznesl a je teď lepší.

I když jste třeba v životě pár lidí ztratili, někteří vás odřízli ze svého života nebo se z nich prostě stali obyčejní fuckboyové, všechna tahle zklamání měla svůj důvod. Protože vám otevřela oči a přivedla vás k tomu jednomu okamžiku, který se prostě měl stát. Mám teď na mysli nalezení vašeho Pana Božského (Promiň, Carrie, ale musím si tohle označení půjčit.)