Co se má stát, stane se…

5. února 2018 v 11:28 | Scarlett |  Ze života
Věřím v osud. Věřím, že to, co se má stát, se taky stane. Věřím, že se nic neděje bezdůvodně a pokud budu do vesmíru vysílat pozitivní energii a dělat dobré skutky, vesmír mi to vrátí. Nemyslím teď víru a nějaké konkrétní náboženství, kterým se spíše straním… Tohle je spíš jako v seriálu Jmenuju se Earl nebo jako příběh Teda v Jak jsem poznal vaši matku.

Každý jsme si v životě něčím prošli. Některé cesty byli rovné, jiné trnité a plné překážek. Hodně krát jsme se spálili, špatně se zamilovali, překonávali psychické problémy, měli to těžké doma, ve škole, v práci nebo měli třeba vztah s člověkem, který na vás byl zlý… I když jste se v tu chvíli cítili naprosto v prdeli a přemýšleli o hodně ošklivých věcech, všechno tohle špatné z vás udělalo toho člověka, kterým jste teď. Toho člověka, který se nad to povznesl a je teď lepší.

I když jste třeba v životě pár lidí ztratili, někteří vás odřízli ze svého života nebo se z nich prostě stali obyčejní fuckboyové, všechna tahle zklamání měla svůj důvod. Protože vám otevřela oči a přivedla vás k tomu jednomu okamžiku, který se prostě měl stát. Mám teď na mysli nalezení vašeho Pana Božského (Promiň, Carrie, ale musím si tohle označení půjčit.)


Ukážeme si to v rychlosti na mě. Pár vztahů mám za sebou. Chodila jsem třeba pár měsíců se super klukem, který byl fakt hodný a milý, ale rozešla jsem se s ním, protože jsem se potřebovala vyřádit. Potřebovala jsem se bavit, prokalit všechny úterní noci, zkusit nové věci a najít si hromadu nových kamarádů. Kdybych se s mým Panem Božským dala dohromady v té době, asi bych se s ním taky rozešla… Pak mi hlavu pobláznil jeden Kamil, který se zdál být naprosto dokonalý, a já přehlížela, jaký debil to je ve skutečnosti. Ale byla to zamilovanost… Dokonce jsem kvůli němu chtěla trávit silvestra v Praze. A kdybych se včas nevzpamatovala a vážně toho jednatřicátého do Prahy jela, neuvědomila bych si nikdy, že mám ráda někoho jiného.

Myslím, že jsem si musela projít různými typy vztahů a ty kluky prostřídat, abych se poučila a zjistila, co vlastně v tom životě chci a potřebuju. Jen tak jsem dospěla do bodu, kdy jsem šťastná a vážím si toho, co mám. Takže stejně jako Ted si prošel některými opravdu příšernými vztahy, než poznal Matku, i já mám za sebou pár takových poupátek.
A teď? Teď jsem naprosto šťastná. Jsem tak zamilovaná, že článek, který měl být původně o karmě, jsem zase otočila k lásce. To se mi za poslední měsíc stalo už potřetí… To byl, kromě náročného zkouškového, další důvod, proč jsme nic nezveřejnily, ty moje nasládlé zamilované řečičky totiž nechtěla číst už ani Kim.


A co jsem teda tímhle článkem o ničem chtěla říct? Že nemá cenu spěchat a běžet osudu napřed. Že nejlepší je prostě žít svůj život klidným tempem a osud si vás najde. Vesmír pracuje na plné obrátky a všechno ve vašem životě má smysl a má vás to někam přivést. Všechny vaše volby, lidi, kteří vám zlomili srdíčko, všechny ty pády a zklamání… Celá ta bolestivá minulost v mém případě stála za to, protože teď můžeme být spolu. Kdybych jen jednu jedinou věc udělala jinak, nemuseli jsme se nikdy dát dohromady a míjeli bychom se na akcích, možná si dali panáka, ale nevěděla bych, že k sobě tak dokonale pasujeme…

Jak to máte vy? Věříte na osud? Věříte, že co se má stát, se taky stane?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříš v osud?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 5. února 2018 v 11:39 | Reagovat

Věřím a taky na to, že všechno má svůj důvod :-)

2 Criss Criss | Web | 5. února 2018 v 12:44 | Reagovat

Podle mě si jenom lidi hledají důvod svého rozhodování. Jakože si něco třeba fakt posrala, tak si to časem odůvodníš, že to vlastně bylo ok, protože díky tomu se stalo bla bla bla... je to jenom něco jako akce a reakce. Podle mě je to všechno jenom na nás. Ty se nějak rozhodneš a na základě toho se někdo jiný k něčemu rozhodne. Jde spíš o propojení vlivů, které mezi námi působí právě díky těm mezilidským vztahům. Myslím si, že nemáme při narození určený "osud" nebo lajnu, po které máme jít a když vybočíme, stane se zas něco jiného. Na to opravdu nevěřím :-D A to věřím ve spousty absurdností...

3 natalianne natalianne | E-mail | Web | 5. února 2018 v 19:13 | Reagovat

Také souhlasím s tím, že co se má stát, stane se. Občas je to těžké přijmout, že svůj život nemůžeme úplně kontrolovat.

4 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 11. února 2018 v 10:46 | Reagovat

Žít život klidně a nikam nespěchat. Krásné. :-) Zařazuju do výběru na TT. :-) A přeju spoustu lásky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama