Ze života

Kašli na Crushe, sbal Philip Morrise

23. května 2018 v 15:28 | Scarlett
Ahoj!
Povím vám jeden starší příběh… Miluju Halloween! V Česku se bohužel neslaví tak, jako v Americe, ale stejně tu na konci října najdete hromadu akcí a večírků s halloweenskou tématikou. Všichni se nacpou do kostýmů a jdou se opít, jak krásně to zní…

Náš oblíbený univerzitní klub, který je známý pořádáním skvělých akcí, nezůstal ani tenhle rok pozadu a pojal Halloween ve velkém. Počet vstupenek byl omezený, pohráli si s výzdobou, čepovalo se pivo od nás z pivovaru (možná jsem se ještě nezmínila, ale pracuju v pivovaru), postavili další bary a dokonce objednali víc DJů a různé tanečníky a světelné show. Měla to být fakt pecka a cela naše grupa jsme se těšili jako malé děti.

Sehnali jsme si sexy a rafinované kostýmy, takže když jsme, jako jeden velký gang, nakráčeli do klubu, oči všech se stočily naším směrem. Co si budeme povídat, byla tam hromada krásných kluků, ale já čekala jen na jednoho. Tenhle Crush se mi líbil už delší dobu a chodil se mnou pít i v době, kdy měl holku. A tady na té párty byl relativně čerstvě single a toho se prostě muselo využít!

Láska vyrytá inkoustem do kůže

13. února 2018 v 23:21 | Kimberly
Bylo mi čerstvě osmnáct. Byla jsem poblázněná do jednoho kluka, Patrika. Byl to takový typický fuckboy. Střídal jednu holku za druhou, na žádnou nebral ohledy a lámal srdce na potkání. Holky po něm slintaly a otáčely se za ním na ulici a on si to náramně užíval. Nechtěl se vázat, nechtěl žádný vážný vztah. Každá holka to o něm věděla, že je děvkař. S každou sexy kočkou se jen vyspal a potom už nezavolal. Ale každá tajně doufala, že zrovna ona bude ta výjimečná do který se zamiluje a on už nebude chtít žádnou jinou. Mezi ty holky jsem patřila i já. A právě kvůli němu jsem se nechala potetovat.



Bylo to takhle… Patrika jsem poznala v noci na pouťi. Přijela jsem tam s kámoškama a vzhledem k tomu, že jsme po cestě stihly vypít tři láhve Avanti, byly jsme pěkně zlískaný. Když jsme dorazily na pouť, náš kamarád nás seznámil s ostatními… Hned jsem si všimla toho blonďáka s modrýma očima a té jeho kérky na předloktí. Připadalo mi to tak zatraceně sexy… Ano, byl to TEN Patrik. A co na té pouti vlastně dělal? Byl to světský, no prostě kolotočář. Nevím, jestli znáte tyhle ty typy, ale jsou to kluci, kteří si o sobě myslí vážně hodně, jezdí bávem nebo meďákem a nosí Gucci hadry. Chovají se jako by jim patřil celý svět, přitom jim patří jenom malé městečko zábavy.

Kunda vládne světu

12. února 2018 v 22:02 | Kimberly
Nejlepší přítel, člověk, kterému se svěříš ze všech svých trápení. Člověk, kterému se vypovídáš a víš, že to nikomu neprozradí. Dokáže tě utěšit, poradit a povzbudit. Dá ti tu energii, obejme tě, a ty v ten moment cítíš, že na to všechno nejsi sama… Ten okamžik, když si spolu sednete v půl jedné ráno na schodech na kolejích, s láhví vína a ty mu vyprávíš všechno, co ti leží na srdci a snažíš se u toho nerozbrečet. Takové přátelství mezi holkou s klukem je vzácné. Ale to jsem pochopila, až když jsem o svého kamaráda do deště přišla…
Bylo to takhle…


Mezi mnou a mým kamarádem Karlem se objevila holka. A jak se říká, "když nevíš o co jde, tak jde o peníze… nebo o ženu". V tomhle případě šlo o ženu, nebo jak chcete holku jménem Marika. S Karlem se přátelím (nebo spíš přátelila?) už druhým rokem, a stejně tak dlouho trvá i jeho poblouznění k Marice (prosím neplést s láskou). To jsem věděla už od začátku, ale netušila jsem, jak moc vážný to bude...

Co se má stát, stane se…

5. února 2018 v 11:28 | Scarlett
Věřím v osud. Věřím, že to, co se má stát, se taky stane. Věřím, že se nic neděje bezdůvodně a pokud budu do vesmíru vysílat pozitivní energii a dělat dobré skutky, vesmír mi to vrátí. Nemyslím teď víru a nějaké konkrétní náboženství, kterým se spíše straním… Tohle je spíš jako v seriálu Jmenuju se Earl nebo jako příběh Teda v Jak jsem poznal vaši matku.

Každý jsme si v životě něčím prošli. Některé cesty byli rovné, jiné trnité a plné překážek. Hodně krát jsme se spálili, špatně se zamilovali, překonávali psychické problémy, měli to těžké doma, ve škole, v práci nebo měli třeba vztah s člověkem, který na vás byl zlý… I když jste se v tu chvíli cítili naprosto v prdeli a přemýšleli o hodně ošklivých věcech, všechno tohle špatné z vás udělalo toho člověka, kterým jste teď. Toho člověka, který se nad to povznesl a je teď lepší.

I když jste třeba v životě pár lidí ztratili, někteří vás odřízli ze svého života nebo se z nich prostě stali obyčejní fuckboyové, všechna tahle zklamání měla svůj důvod. Protože vám otevřela oči a přivedla vás k tomu jednomu okamžiku, který se prostě měl stát. Mám teď na mysli nalezení vašeho Pana Božského (Promiň, Carrie, ale musím si tohle označení půjčit.)

Šťastné a vražedné

21. prosince 2017 v 17:08 | Scarlett
Do vánoc zbývají poslední tři dny a lidi kolem blázní. Nemyslím jen tu frontu na Pandoru, co jsem včera viděla na Chodově, ale celkově mi připadá, že je teď každý tak trochu mimo.

Asi tomu nepomáhá ani škola, všechny ty zápočtové testy, předtermíny zkoušek a resty. Všichni řeší jen to, aby se dostali do dalšího semestru, a párty v nedohlednu. Někdo to snáší líp, jiný hůř, ale v úterý jsme s Kim potkaly kluka, který byl tak trochu extrém.

Zrovna jsme nadávaly na to, že se nám nedaří se zápočtem a budeme muset na druhý pokus, protože to bylo šíleně těžké. Kobylku (spolubydlící od Kim) dokonce kvůli zápočtu nepustí na Erasmus… Vyšly jsme před kolej na žvárko a tam nás o oheň poprosil kluk, se kterým Kim párkrát pila.

Já ho viděla poprvé v životě, ale už od pohledu byl zvláštní. Nevím, jestli to bylo výrazem, očima nebo tím, že se zabalený v teplé zimní bundě strašně třásl. Prohodily jsme s ním pár frází vyloženě ze slušnosti, zeptaly se na Vánoce a na školu. Při otázce na školu úplně ztuhnul a přerušil nás: "Ani se neptejte!" A dál potahoval z cigarety a třásl se. Nebyl to třes ze zimy, ale vyloženě z nervů. Takhle moc jsem se netřásla ani před maturitou.

Příběh o tom, jak se nevyplatí šikanovat

12. prosince 2017 v 18:43 | Kimberly
Představte si situaci: Je pondělí, vstávala jsem v 5 hodin ráno, autobus od nás na Černý most mi jede v šest. Je to strašný, ale když nestihnu bus v neděli odpo, tak musím jet takhle brzo v pondělí, abych dorazila na cviko od 8:45. Čekám, je 6:06 a autobus nikde. Kromě mě je na zastávce jeden klučina, Zdeněk, kterého znám ze základky z prvního stupně, a pak ještě nějaká pičinka, Markéta se jmenovala, jak jsem se později dozvěděla.

Zdeněček je přistěhovalec z Prahy, takže mu u nás ve třídě nikdo neřekl jinak než "Pražák". Když mi bylo 10 a jemu 11, chodili jsme spolu do čtvrtý třídy, blbli spolu, škádlili se, no znáte to, prostě takový ty nevinný dětský hrátky. Pamatuju si, že se mi tenkrát hrozně líbil a já jsem to samozřejmě projevovala po svém. Místo toho, abych s ním šla ven nebo na zmrzlinu jako každá normální desetiletá holka (nebo co se v tom věku dělá?), tak já jsem vzala nůžky a o přestávce za ním přicupitala s tím, že mu ostříhám vlasy.

Jak se nikdo z nás nedočkal Sexu ve městě

6. prosince 2017 v 22:14 | Kimberly
Začalo to jako obvykle, nevinně. S mou kamarádkou Luxy, jsme jely do Palladium na malé nákupy. Tak jako vždy jsme se posilnily Strongbowem a namířily jsme si to rovnou do Tally Weijl. Po dvou hodinách (když už naše peněženky brečely) jsme si řekly, že by to pro dnešek mohlo stačit. Rozhodly jsme, že ještě předtím než pojedeme na kolej, zastavíme se v Albertu pro něco k véče.

Začala jsem si dělat srandu a prohlásila jsem: "Hej Luxy, nechceš někoho sbalit? Docela bych si dala sushi." Zasmály jsme se a šly jsme si koupit housku za 2,50,- a salám (takhle to dopadá pokaždé… rozšoupneme se a pak nám nezbývá nic jiného, než se tímto způsobem stravovat celý zbytek týdne). Když už jsme byly v tom Albertu, rozhodla jsem se koupit griotku a večer si jí dát s horkou vodou a citrónem a koukat při tom na Sex ve městě.

Plán to byl dokonalý. Když jsem stála tu šíleně dlouhou frontu u pokladny, v duchu jsem si říkala: "Bože, jak tady můžou zaměstnávat takový zpomalený smrkáče?! Bylo už tomu cucákovi vůbec 15?"
"Je nemožnej," dodala Luxy, jako by mi četla myšlenky. Když na mě přišla řada, zrzavej kluk s čelem plným akné (vypadal trochu jako ten malej klučina z reklamy na kečup) si řekl o peníze za Cosmopolitan a jídlo, a když jsem dodala: "Chtěla bych ještě zlatý Marlbora a griotku, prosím", ten prcek se mě zeptal, jestli mi bylo 18. V tu chvíli jsem vybuchla smíchy jako puberťačka a odpověděla: "A tobě bylo?" Hned na to jsem vítězoslavně vytáhla občanku a pobavila tím pána, který stál za námi (nevím, co to do mě vjelo, obvykle se snažím chovat normálně).

Jak jsem fotila akty

30. listopadu 2017 v 17:49 | Kim
Vžijte se do mé situace: Jsem poprvé v cizím bytě na kraji Prahy. Majitele bytu jsem poznala přesně před sedmi dny v Univerzitním klubu na sklence vína. Majitelem je fotograf. A tenhle fotograf mi právě podává župan se slovy: "Svlékni si i spodní prádlo!" Možná někomu z Vás přijdu jako úplný magor, že do toho jdu a někdo z Vás si říká: "Ta je ale odvážná", ale musím přiznat, že i já jsem v hlavě měla jedinou myšlenku: "ZDRHEJ!" Ale neutekla jsem. Svůj lajf se snažím žít stylem, že žijeme len raz, ale co si budeme povídat, v tu chvíli jsem měla vážně nahnáno. Zhluboka jsem se nadechla a vypadlo ze mě: "Nebyla by sklenka vína?" Ale spíš jsem měla na mysli celou láhev. A právě takový zmatek mi koloval v hlavě, když jsem fotila akty...
(Jedna z prvních fotek, takže vám neukážu můj nervózní výraz...)

Nejspíš si říkáte, jak jsem se k tomu vůbec dostala.. To bylo takhle: Jeden úterní večer jsem měla sraz se Scarlett, plánovaly jsme jen posedět a popít víno. Ta si ale myslela, že se dokáže rozdvojit a být na dvou místech naráz, protože si domluvila sraz s dalšími lidmi a došlo jí to, až když jsem jí zavolala se slovy "Kde sakra vězíš?!" Vyděšená Scarlettzačala improvizovat, jako že to má všechno na háku jako obvykle a navrhla, že se všichni sejdeme na céčku (nášoblíbený Univerzitní klub) a dáme víno. Měla jsem sto chutí jí říct ať už si to někam píše, protože nezodpovědnost je její druhý jméno (asi jí k Vánocům pořídím diář). No co si budeme povídat, netěšila jsem se! Představovala jsem si dámskou jízdu,potom případně nějaký ten tanec na "kruháči" a neměla jsem chuť se seznamovat s dalšími lidmi, ale nakonec jsem šla..

Jak to vlastně začalo?

10. listopadu 2017 v 13:45 | Kimberly & Scarlett
Nápad založit blog se v našich hlavičkách zrodil jednu deštivou středu. Po pár pivech a pizze jsme se vydaly na povinnou přednášku z ekonomiky, ale našim plánem bylo jen pípnou ISICem docházku, a pak to zakotvit někde v hospodě na horké griotce. Horká griotka je totiž v takovém počasí naprostá nutnost.
Už jsme vycházely ze dveří budovy, když zapípal mobil. Psal kamarád: "Posílá papír s docházkou…"

"Kurva!" byla přirozeně první reakce. Hodně neochotně jsme se vrátily do přednáškového sálu.
Z tří set studentů, kteří mají Eko, tu sedělo tak třicet a my jak dvě krávy mezi nimi. Čekalo nás devadesát minut poslouchání věcí jako, že anuita je pravidelně se opakující platba ve stejném časovém okamžiku a ve stejné výši… což pro nás jako přírodovědce je naprostá šílenost… Hlavou se nám honily nejrůznější myšlenky.


To tu vážně budeme do konce?
Mám chuť na tu griotku…
… ani jsme nestihly žvárko…
Viděl už ten kluk moje instastories?

Ale nic z toho jsme nahlas nevyslovily. Místo toho se Scarlett otočila na Kimberly a povídá. "Kim, asi si založím blog."
"Hej, já nad tím taky přemýšlela! Nedávno jsem to říkala Karlovi, že jo Karle," a dloubla loktem našeho kamaráda do žeber.
"Tak nezaložíme něco spolu? Docela se teď v našich životech dějou věci, takže by i bylo o čem psát..."
A bylo to. O jeden den a jednu ošklivou kocovinu později byly Alkoholky na světě.


Jak jsme založily blog už víte a bylo by vhodné napsat takhle na úvod něco o nás. Jsme dvě dvacetileté holčiny a už druhým rokem studujeme jednu pražskou univerzitu.

Kimberly... Na první pohled namyšlená mrcha s iPhonem, Pandorou, Guesskou a Marlborkem v ruce, když ji ale poznáš zjistíš, že není zas taková píča ale v pohodě holka, která si ze sebe umí udělat legraci. Je pro každou srandu a vrhá se do všeho po hlavě. Chodí s jedním šéfkuchařem a krom toho, že je takový kavárenský a barový povaleč, chodí na zumbu a trénuje box s jedním fešákem, aby spálila ty litry vypitého vína. V budoucnu chce být letuškou a prožít vzrušující dobrodružství. To je prostě ona..

Scarlett je pivařka z venkova. Je to holka se psem, gramofonem a polaroidem a vyzná se dokonale v šípových jedech. Miluje zvířata víc než lidi a sama neví, co chce. Pořád se zamilovává do špatných kluků a doufá, že jednou najde svého Pana Božského. (edit: Našla ho, ale jsou jen kamarádi s výhodami!) Umí hodně alkoholových her, ráda míchá drinky, rum zapíjí pivem, má příšerný slovník a dělá ještě horší vtipy. Je docela technický typ ale, miluje umění a psaní a "až bude velká" bude spisovatelkou nebo malířkou (záleží, v čem nebude tak špatná).

A jak zatím proplouváme životem?
Když bylo Scarlett 15, děda její kamarádky jim kladl na srdce: "Holky, hlavně si užívejte! Nevažte se, užívejte života. Já kdybych se mohl vrátit zpátky, já bych si mnohem víc užíval…" Staří lidé jsou přece moudří a měli by se jejich zkušené rady poslouchat, ne?
Tak se snažíme co nejvíc bavit. Nevynecháme žádnou akci, a když se nikde nic neděje, spácháme aspoň chodbovici na kolejích. Máme tu partu, o které se vám budeme zmiňovat, máme svoje lásky, skutečné i platonické, které nám motají hlavu. Prostě žijeme studentský život na plno, jsme všude a vždycky jsme slyšet… A tak to má prostě být.

O tomhle všem náš blog bude. Budeme sem sepisovat naše zážitky, špatná rande, která proběhla, sepíšeme vám nějaké inspirační tipy a triky, alkohry a oblíbené drinky. A v neposlední řadě to vezmeme trochu zodpovědně a seriozně a podělíme se s vámi o to, jaké to na vejšce skutečně je.
 
 

Reklama

Rubriky